Každý hledáme cestu... ptáme se, jaký je můj cíl? Životní poslání? Proč jsem tady? Tolik otázek. Když jsem byla na základní škole, ptali se mě, co chci dělat. Nemusela jsem dlouho přemýšlet. Budu pomáhat lidem, budu studovat psychologii. Odpovědí bylo, že se na Univerzitu Palackého v Olomouci nedostanu. Měla jsem jasný cíl. Rozhodla jsem se, na první pokus mě přijali, vystudovala jsem. Mohla jsem si začít plnit svůj sen. Cesty v životě však nejsou rovné, naopak klikaté. Potkalo mě mnoho zkoušek, ale šla jsem dál, obohacena vždy o další novou zkušenost. Zažila jsem dost nelehkých životních situací a já šla dál vstříc novým zkušenostem. Obohacená o nové příležitosti.
Tento obor nekončí ukončením studia, je to celoživotní práce. Po škole jsem začala studovat Rogersovský přístup zaměřený na klienta. Stala jsem se terapeutem. Tento směr je mi blízký. Naslouchat, empaticky vnímat, naladit se na člověka, nesoudit. Jen pochopit a vést. Nechtít ho měnit, jen mu nastínit možnost cestu, klást otázky. Stala jsem se po 3,5 letech psychoterapeutem.
Co dál? To ještě není konec.... začala jsem studovat konstelace. Celý kurz jsem absolvovala u terapeutky Jitky Jurdinové. Velmi mě to zaujalo. Jako další možná cesta k pochopení životních událostí a příběhů. Konstelace umožňují názorně ukázat a pocítit souvislosti a vztahy mezi členy rodiny, případně členy širších systémů.
Od roku 1996 jsem začala pracovat jako lektorka měkkých dovedností. Nádherná práce. Lze zapojit psychologii do školení, učíme se lépe komunikovat, prosazovat se, řešit konflikty. Vždy je cesta, jen je třeba se dívat na věc z různých úhlů pohledu.
Potkávám různé lidi, s rozličnými potřebami i problémy. Pracuji od dělí, studenty, přes dospělé až k našim nejstarším. Každý z nich má své potřeby a hledají cestu či pochopení. Podat pomocnou ruku komukoli, s kým se na své životní cestě potkám, vnímám jako své poslání. Poslání, které každý hledá...už od základní školy. Čím chceš být Ty? A jaký život vést? Je to na Tobě.
